Shayheyred: Pět lásek Yuuriho Shibuyi

[wereowl]

Fandom: Kyou Kara Maou
Author: shayheyred
Title: The Five Loves of Yuuri Shibuya
Genre: romance
Rating: PG-13
Pairing: Yuuri/others
Summary: Yuuri has had five great loves in his young life.
Why did I translate it? Birthday present for karoupin.

Fandom: Kyou Kara Maou
Autor: shayheyred
Název: Pět lásek Yuuriho Shibuyi
Žánr: romantika
Přístupnost: 12+
Páry: Yuuri + 5 lidí, které miloval
Shrnutí: Yuuri za svůj život poznal pět lidí, které miloval.
Poznámka: věnováno Nifredil k narozeninám.
Poděkování: Za vynikající betaread povídky děkuji Lucys.

Láska první: Počátek

„Óóó, Yuu-chane! Ty jsi ale roztomiloučký!“

Voní jako dětský zásyp, prací prášek, krém na ruce a kari, i když Yuuri zatím neví, co tyhle věci jsou, a ještě roky to vědět nebude. Neví ani její skutečné jméno, japonskou ani amerikanizovanou verzi. Je pro něj Máma. To je jediné slovo, které Yuuri zná a potřebuje.

Mámin dotek je jemný, její kůže hebká jako u Yurriho plyšové koaly, ale koalin obličej se nezkroutí radostí, když se Yuuri usměje, ani ho koala nezvedne a nepřitiskne na prsa vonící pracím práškem a kari. Koala nemá hedvábné kaštanové vlasy, kterých by se mohl Yuuri chytat a vytahovat je z culíku.

Yuuri má soka, Velkého Mamlase, který voní tabákem, vyžehlenými košilemi a auty. A někdy po ránu jako Máma. Velký Mamlas rád Mámu líbá a Yuuri žárlí. Také Yuuriho zvedá do náruče, ale když ho přebaluje, nikdy to neudělá správně a Yuuri se ošívá a dělá povyk. Když se to stane, Máma na Velkého Mamlase křičí. To dělá Yuurimu radost.

„Á, Yuu-chane!“ Máma dováže mašli na Yuuriho střapatých vlasech, takovou, která se hodí k šatům s volánky, o kterých Yuuri zatím ještě neví, že by se v nich měl cítit směšně. To až bude starší. Život je ale zatím skvělý, jenom hami-ňami a e-e v plínce a hají v postýlce a krteček, ale hlavně Máma.

Yuuri je zamilovaný.

Láska druhá: Posedlost

„Conrade! Conrade!”

Den skončil vítězstvím, ale příliš mnoho věcí, které jsou pro Yuuriho drahé, mohlo být ztraceno.

Právě teď se Yuuri necítí jako vítězný král nebo mocný Maou. Právě teď je jen patnáctiletým klukem zničeným zármutkem a pochybami. Dívá se na bledou, zkrvavenou postavu před sebou a myslí si: ksakru, já za tvůj život přece nestojím!

Conrad, jeho ochránce, jeho přítel. Jeho společník od doby, kdy přišel do Shin Makoku. Ale Conrad ho znal ještě předtím, než se narodil. Dal mu jméno, pomohl mu s příchodem a je mezi nimi pouto, které Yuuri až tak úplně nechápe, ale přesto ho cítí. Od chvíle, kdy přišel do tohoto nového zvláštního světa, je Conrad jediný, kdo mu úplně rozumí. Kdykoli se jeho pohled střetne s Conradovým milým a laskavým, přeskočí mezi nimi něco, co Yuuri nedokáže vysvětlit. Ať už je to cokoli, uklidňuje ho to. Také ho z toho brní po celém těle, jako kdyby dostal mírný elektrický šok; je to překvapivé, ale příjemné.

A je to dostatečně silné na to, aby to Wolframa rozčilovalo.

Wolfram...

Neumírej, Conrade, řekl Wolfram na bojišti, když viděl, jak vážně je Conrad zraněný. Oslepený vlastním šokem a strachem Yuuri zapomněl na to, že Wolfram také musí mít starost; Conrad byl… je! JE, ksakru! jeho bratr. Ale Yuuri nedokáže přestat myslet na to, co se stane, když Conrad umře.

Co se stane se mnou?

Cítí se provinile za to, že se strachuje o sebe, ale ztráta Conrada je nepředstavitelná. Už jen to, že ho u sebe neměl několik posledních měsíců, bylo dosti neúnosné. Nikdy se tak kvůli nikomu necítil, že by někoho bral jako kousek sebe sama. Conrad takový je. Když byl nezvěstný, Yuuri na něj neustále myslel: proč odešel, kam se poděl, jestli je v pořádku. Günter a Gwendal byli přesvědčeni o tom, že jeho honba za Conradem nebyla nic menšího než posedlost.

Ale to je přeci samozřejmé, že by nenechal Conrada zmizet! Samozřejmě že ho musí získat zpátky! Conrad je pro něj ta nejdůležitější osoba–

Yuuri se posadí na paty a snaží se popadnout dech. Conrad je pro mě ta nejdůležitější osoba.

Jsem snad… je to… mohla by to být…?

Mělo by ho to vyděsit. Conrad je muž, stejně jako Yuuri, a je starší, ale zdá se, jako by na tom nezáleželo. Conrad je… Conrad.

Cheri se zavrtí vedle něj. Drží svého syna za ruku a pumpuje do něj léčivou magii. Cosi potichu šeptá, konejšivá mateřská slova, která by u přelétavé povrchní Cheri za normálních okolností překvapila. Ale Conrad v nich probouzí starost, loajalitu, důvěru… a lásku.

Já… tě miluju, Conrade.

A v tomto okamžiku se Conradovy oči otevřou a hledají jeho. Jsou v nich slzy a Yuuri cítí, jak má sám na krajíčku a hrdlo se mu svírá. „Yuuri, jsi v bezpečí.“

Brnění je tu stále, slabé, ale je cítit, a nezáleží na tom, jestli si toho Wolfram nebo kdokoli jiný všimne. Yuuriho srdce se plní štěstím. Budeš žít. Zůstaneš se mnou. „Ano, Conrade. Jsem v bezpečí.“ Díky tobě. „Jsem v bezpečí.“

Láska třetí: Dojem

„Vám dvěma to spolu ale sluší!“

Yuuri nadskočí. Tolik se soustředil na světlovlasou ženu před sebou, že neslyšel Cheri-sama opustit oslavu a připojit se k nim na balkóně. „Ehm,“ řekne potichu a zrudne až ke konečkům vlasů, „uhm, já–“

„Máti, jak jsi jen mohla?“ Wolfram, který je celou dobu podrážděně špehoval, poodejde od zdi. „Jak jen můžeš říkat takové věci přede mnou, Yuuriho snoubencem?!“ A matka a syn se do sebe zuby nehty pustí. Yuuri se s úlevou otočí zpátky k ženě po svém boku, k jejímu zvonivému smíchu. „Díky bohu, že se vrátili dovnitř,“ povzdechne si.

„Cheri-sama je moc milá, nemyslíte, Yuuri?“ Flurinin zpěvavý hlas zní laškovně a oči jí svítí pobavením.

„Umm, eee, ano.“ Yuuri nesnáší, jak před ní mumlá, zadrhává se v řeči, ale už je do krásné královny Calorie napůl zamilovaný. První věc, která ho napadla, když ji uviděl, bylo: To je ale překrásná dáma! Postupně v jeho očích dokonce ještě zkrásněla. Představuje pro něj dokonalost: jemné způsoby, světlé prameny vlasů, oči třpytící se jako drahokamy (ne intenzivní, nazlobené smaragdy jako Wolframovy, ale jemnější barvy moře). Její útlá postava se perfektně hodí k té jeho, navíc je menší než on, což je v této zemi plné vysokých atraktivních lidí velká vzácnost. Flurin má za sebou tragickou minulost, což ji činí zvlášť přitažlivou pro Yuuriho skrývanou (a do rozpaků přivádějící) romantickou povahu.

Její ruka je na jeho paži. Yuuri zatají dech, když mu naskočí husí kůže. Mohla by mě taky mít ráda?

Rozhodně z ní má takový dojem. Konec konců ho následovala na jeho výpravě – dokonce potají utekla, jen aby se také účastnila dění. A to, myslí si Yuuri, je prostě super. Je jako hrdinka z nějakého komiksu. Nebo anime. Nebo počítačové hry.

No páni!

Vypadala upřímně potěšená tím, že se s ním dnes večer setkala. Ne – šťastná, že se setkali. Nebo dokonce nadšená. A není nakonec zvykem, že vládcové různých zemí, ehm, uzavírají politická manželství pro dobro svých lidí?

Možná, myslí si Yuuri, je tohle ten pravý, nefalšovaný cit, který najdete v mýtech a eposech, v těch o nebojácném princi (nebo Maouovi) a líbezné panně (Flurin) v nesnázích (no dobře, teď v nesnázích není, ale před nějakou dobou byla), kde hrdina (Yuuri) přijede na svém bělostném oři (dobře, hnědém, Wolfram je ten s bílým koněm), aby ji zachránil (přijel na lodi, ale pointu určitě chápete, a opravdu ji zachránil. Tak trochu.). Je to ten druh příběhu, který by chtěl každý muž napsat sám o sobě – a druh lásky, kterou si muž zaslouží, ne to divné uspořádání, které má na mysli Wolfram (a které Yuuriho stále ještě vyvádí z míry, i když už vzdal pokusy vykopat Wolframa každou noc z postele), a ne ten druh uctívání hrdiny, což je, jak se rozhodl, zdrojem jeho citů ke Conradovi. A pokud je stále ještě rozechvělý, když se na sebe s Conradem podívají… jeho smůla. Flurin je samá ženskost, krásná až po špičky bot, a rozechvívá ho sice jinak, ale stejně příjemně.

Yuuri se na Flurin usměje.

Flurin se usměje zpátky.

Páni, pomyslí si Yuuri. Tohle je žena, kterou bych mohl milovat.

Je vážně, vážně super.

Láska čtvrtá: Ústupek

Bylo nebylo, Yuuri Shibuya byl spláchnut do záchodu, stal se Maouem a dal facku jednomu hezounkovi jménem Wolfram, čímž se s ním zasnoubil.

Už je tomu několik let, co Yuuri za tuto trhlinu v etiketě platí. Wolfram je nevrlý, malicherný a hádavý. Yuuri si ho drží od těla, i když nikdy nepopřel jejich situaci (což by bylo neslušné). Snášel Wolframův vpád do svého osobního prostoru, do svých vztahů s jinými a dokonce i do své postele (i když striktně platonicky, dodává Yuuri rychle). Trpělivě snášel dohady, které vymýšleli Günter a Cheri-sama (a někdy také Conrad, o kterém si myslel, že je na jeho straně) o tom, že se Yuuri a Wolfram jednoho dne doopravdy (ha!) vezmou.

To určitě.

Pak se ale jednoho dne vrátí z baseballového tréninku s Conradem a jako pokaždé najde Wolframa, jak na něj netrpělivě čeká a mumlá si pod vousy: „Záletníku!“ A Yuuri najednou začne přemýšlet: Proč se kolem mě Wolfram pořád motá, když je přece úplně jasné, že nemám zájem?

Co když…

…co když ho Wolfram opravdu – svým způsobem, tak trochu – miluje?

To je šokující myšlenka.

V noci, když nemůže usnout, se otočí na bok a pozoruje, jak Wolfram spí. Připustí, že Wolfram je opravdu nevšedně krásný. A i když má hroznou, výbušnou povahu, je zahleděný sám do sebe a nadává Yuurimu, že je hňup, není pochyb o Wolframově loajalitě. Bylo by to tak hrozné, být milován Wolframem?

Je opravdu nemožné ho také milovat?

Yuuri se přetočí na záda. Už se vyrovnal se svou poblázněností Conradem – tak jak je možné, že o jednoho muže zájem má a o druhého ne?

Možná…

…možná je na čase, aby to přehodnotil.

Když ho příště Wolfram nazve záletníkem, Yuuri se na něj místo hádání jen usměje. Wolfram trochu znejistí a zmlkne.

Když se Wolfram příště objeví ve své směšné noční košili, Yuuri se usměje a řekne: „Vyspi se dobře, Wolframe,“ a odhrne pro něj přikrývku. Wolfram odpoví překvapeným: „Dobrou noc!“ a překulí se na bok.

Když příště Conrad navrhne baseball, Yuuri nabídne Wolframovi, aby se k nim přidal. Nepřidá se, ale zůstane na hřišti, aby je sledoval. Nezakřičí: „Hňupe!“ ani jednou.

Díky tomu všemu je Wolfram tišší a je lehčí s ním vyjít, a Yuuri se začne uklidňovat. Možná ta věc se zasnoubením nebude zase tak hrozná, jak se bál.

A pak jedné noci, když jde Yuuri do postele, na něj Wolfram čeká.

„Dobrou noc,“ zívne Yuuri a odhrne pokrývky.

Omotají se kolem něj silné paže a stáhnou ho do náruče jeho snoubence. Jeho nahého snoubence. „Co… Co to děláš?“

„Nedělej hloupého,“ řekne Wolfram a políbí ho.

Yuuri tak tak odtáhne svůj obličej pryč, ale Wolframovy ruce jsou kolem něj pořád pevně ovinuté. „Wolframe! Přestaň!“

„Proč?“

„To nemůžeme!“

„Proč ne?!“

„Co když nás někdo uvidí?“

Znechucené odfrknutí. „Tohle je Maouova ložnice, Yuuri! Nikdo by si nedovolil vstoupit.“

Jemine, z téhle stany žádná záchrana. „Ale… ale… to bychom neměli!“

„Proč? Jsme zasnoubení!“

„Já vím! Ale–“

„Ale co!?“ Viditelně naštvaný Wolfram ho probodne smrtonosným pohledem. Yuuri se otřese. Wolframův smrtonosný pohled je děsivý.

Ale co je ještě horší, je zřetelné cosi vykukující mezi jeho nohama. Yuurimu je sedmnáct, a tak ví moc dobře, co to „něco“ je, zvlášť když jeho „něco“ začíná také projevovat zájem.

„Není to správné,“ namítne chabě. Adresuje to jak svému tělu, tak Wolframovi.

„Hňupe,“ usměje se Wolfram. Působí to ještě děsivěji než jeho pohled. „Chováš se, jako by ses bál, že otěhotníš.“

Otěhotníš! Ale ne! To znamená, že Wolfram má v plánu dělat… ty věci, se vším všudy. Věci, kdy některé části proniknou do jiných částí. Yuuri se ještě nesmířil s myšlenkou na líbání.

Po celou dobu, kdy zvažoval, jestli může Wolframa milovat, zapomínal na tyhle záležitosti.

Může to udělat?

A chce?

„Já…“

„Zavři pusu, hňupe,“ řekne Wolfram a přetočí se tak, že je teď navrchu on. Začne Yuuriho znovu líbat.

Yuuri se snaží, opravdu moc, aby si líbání s Wolframem užíval. A je jisté, že Wolfram umí líbat vážně dobře (ne že by ho měl Yuuri moc s kým srovnávat). A nemůže Yuurimu nadávat, když se líbají. A má hebkou pleť. A Yuurimu nevadí to, jak se jeho tělo cítí, když se o něj Wolfam tře.

Jeho tělo si to užívá, ale všechno, na co Yuuri myslí, je: Co když nás někdo uvidí? a Tohle není správné, vím, že není.

Když se od sebe odtrhnou, je Wolfram v obličeji celý zardělý, vlasy mu padají do očí a víčka má napůl zavřená. Vypadá neupraveně a sexy. „Yuuri,“ zavrní tichým, svůdným hlasem.

Yuuri to chce. Rozhodně to chce Yuuriho tělo.

Yuuri chce milovat Wolframa.

Ale–

„Promiň, Wolframe.“ Yuuri se nuceně usměje. „Asi jsem vážně hňup.“

Wolframův úsměv pohasne, stejně jako oheň v jeho zářivých zelených očích. Beze slova vstane a opustí ložnici.

Druhý den je jejich zasnoubení zrušeno. Günter omdlí. Greta pláče. Tři služebné štěbetají a kvokají. Gwendal se mračí a podepisuje papíry. Yuuri odejde do stájí a celý příběh vyklopí Conradovi.

Wolfram se schovává u sebe v pokoji.

Den na to si Cheri najde nového milence, král Cabalcady přijede na návštěvu, Anissina donutí Güntera otestovat nový vynález a Gwendal se mračí a podepisuje papíry. Yuuri si hází baseballovým míčkem s Gretou. Wolfram přijde na večeři.

Z dnů se stanou týdny. Život v Shin Makoku běží dál jako předtím.

Ale je jedno, jak moc se snaží nebo kolik času uplynulo, Yuuri nemůže zapomenout na vyhasínající světlo ve Wolframových očích.

Láska pátá: Vyznání

Během posledních šesti let měl Yuuri Shibuya, 27. Maou, příležitost zeptat se sám sebe na několik těžkých a vesměs nezodpověditelných otázek:

- jakže se to stalo, že skončil jako démonní král?

- kde najde Maou čas na to, aby si udělal domácí úkoly?

- kolikrát na něj budou střílet, unesou ho nebo jinak ohrozí, než mezi Mazoku a lidmi zavládne mír?

- dá se nějak zařídit, aby se Hideki Matsui spláchnul do záchodu a mohl tak hrát za Shin Makoku?

Yuurimu se kupodivu podařilo všechno tohle zvládnout. Tedy až na to poslední.

Dnes se sám sebe ptá na něco mnohem děsivějšího:

- jak Maou přežije vlastní svatbu?

Yuuri stojí u paty vysokého oltáře a je připravený potkat se se svou… zkázou? Osudem? Snaží se neošívat (Günter říká, že královští ženiši se neošívají, ale na druhou stranu Günter se běžně hroutí pláčem a/nebo nosebleedem, takže jeho rada je přinejmenším podezřelá).

Yuuri přejede nervózním pohledem po sálu. Murata na něj zamává. Ten si klidně může zůstat bezstarostný; on není ten, kdo se žení! Účastní se i Baron von Stoffel; je nákladně oblečen, aby zapůsobil, a po jeho boku, na svém obvyklém místě, stojí Raven. Konečně si ti dva po tak dlouhé době přiznali, že k sobě patří. Yuuri je rád. Nikdy ke Stoffelovi necítil nenávist a Raven vypadá jako fajn chlapík.

Flurin z Calorie sedí vpředu mezi ostatními čestnými hosty. Yuuriho stále ještě píchne u srdce, když ji vidí. Byl do ní zamilovaný až po uši a vydrželo mu to až do chvíle, než mu vlídně řekla, že na něj myslí spíš jako na bratra. Cheri-sama se zavěsila do svého nejnovějšího lidského milence. Tohohle si možná i vezme – i když není pochyb o tom, že by Wolfram protestoval, a Cheri svého nejmladšího syna miluje víc, než miluje lásku. Její nejstarší, Gwendal, se (a to není žádné překvapení) mračí na celý svět. Anissina mu plaše stojí po boku, na místě, které okupuje od jistého dne loni v létě, kdy ji Gwendal, který už měl dost toho být jejím pokusným králíkem, popadl a vlepil jí hlasitý polibek. Obecně uznávaný názor byl ten, že ho uháněla tak dlouho, dokud ji nechytil. Anissina přechytračí jakéhokoli muže.

Čekání je dosti dlouhé a Yuuriho zachvátí panika. Za rameno ho chytí velká teplá ruka. „Neměj strach,“ zamumlá Conrad jemně. „Nikdo tě nenechal stát před oltářem. Někomu akorát déle trvá, než se oblékne.“

Samozřejmě, Conrad chápe jeho strach. „Já vím,“ řekne Yuuri. Na chvíli se mu vybaví Wolfram trávící hodiny před zrcadlem a stará bolest se vrátí. Ale vzpomínka ho nějakým záhadným způsobem uklidní. „Děkuju, Conrade.“

„Za co, Yuuri?“

„Za...“ Chce říct za všechno, protože je to pravda, ale emoce mu sevřou hrdlo. Conrad tu pro něj vždy byl jako jeho opora, jeho společník, jeho ochránce. Není divu, že si chvíli myslel, že je do Conrada zamilovaný. Pravdou je, že jeho city jsou hlubší. Je to láska, která nemá nic společného se zamilovaností, ale všechno se spojením duší.

Conrad mu pocuchá vlasy, i když jsou už teď skoro stejně vysocí, a ústa se mu stočí do úsměvu. Je to zvláštní, absurdní, ale Yuurimu připomene mámu a to ho uklidní.

Conrad mrkne ke dveřím. „Heika. Už je čas.“

Zazní fanfára, pozlacené dveře se otevřou a osoba, které Yuuri zaslíbil svůj život i své království, vejde do sálu. Z řad shromážděných hostů se ozve pochvalné zamručení, Yuurimu to také vyrazí dech. Čekal bílou krajku a závoj, ale místo toho spatří dokonale padnoucí bílou uniformu, s krajkou kolem krku a zápěstí, se zlatými nárameníky a zářícími bílými botami. Krátké vlasy jsou rafinovaně naaranžovány tak, aby se vlnily kolem širokého, krásného čela.

Něco takového by si mohl vybrat Wolfram.

Ale koneckonců, jeho nevěsta je nekonvenční, voják skoro jako Conrad a neústupná jako Wolfram, a když už ne tak sladká jako Yuuriho máma nebo klasická kráska jako Flurin, přeci jen má svůj vlastní půvab.

Někdo ho tvrdě dloubne do žeber. „Hňupe. Musíš něco říct, nebo to nezačne!“

Yuuri otočí hlavu. Wolfram, s botami a mečem vyleštěnými do oslepujícího lesku, na něj zírá. Yuuri nedokáže jeho pohled snést, stočí zrak k zemi a otočí se, aby vyřkl slova, která nacvičoval.

„Já, Yuuri Shibuya, vyzývám tebe, Leilo z Francshire, abys byla mou královnou. Předstup, ať můžeme být oddáni."

Dav vzdychne. Günter teatrálně zavzlyká a Gwendal na něj sykne, i když s pramalým výsledkem. Conrad Yuurimu naposledy stiskne rameno. Wolfram… tedy, Wolfram je netypicky tichý. Yuurimu buší srdce, ale když sleduje, jak se jeho divoká, bojovná nevěsta s kaštanovými vlasy blíží, říká si, že ona je všechno, co kdy chtěl. Má štěstí, že se mu to podařilo najít v jediné osobě. Yuuri vezme Leilu za ruku a společně začnou stoupat k místu, kde na ně čeká Ulrike, aby je oddala.

Hodně se mluví, hraje hudba a odehrávají se další ceremonie a Yuuri se přistihne, že nedává pozor. Myslí na všechny lidi, které ve svém krátkém životě miloval, a jeho srdce je tak plné, až se Yuuri bojí, že by mohlo vybuchnout. Říká si: když znejistí, podpoří ho Leila? Bude ho bránit vlastním životem, jako to udělal Conrad? Bude ho následovat navzdory veškeré nepřízni jako Flurin? Když si ublíží, obejme ho pevně, aby všechno bylo dobré, jako máma?

A když padne, chytí ho a nikdy nepustí, nebo když ho nebude moct chytit, rozhodne se padnout s ním, jako…

„Yuuri,“ zašeptá po jeho boku Conrad, „dávej pozor.“

„Já… co?“ zeptá se, zmatený.

„Hňupe!“ Wolframovo zavrčení přeruší slavnostní atmosféru chvíle. Když se na něj Yuuri podívá, Wolfram protočí panenky.

„Lidé Shin Makoku, vzácní hosté a svědkové tohoto obřadu,“ pronese Ulrike slavnostně, „s Shinouovým požehnáním, nechť jsou tito dva spojeni…“

„Ne!“

Ale ne! Kdo by se odvážil narušit obřad! Yuuri se okamžitě otočí k Wolframovi, ale ten na něj jen s nevěřícným výrazem ve tváři zírá. Wolfram ne, tedy… Možná král Antoine z Francshire? Byl to Leilin nastávající ještě před Yuurim. Ale ne, Antoine se jen tváří zmateně. Yuuri pohledem prohledá sál. A najednou si uvědomí…

že všechny pohledy jsou otočeny k němu, se stejným výrazem nevíry.

Aj.

AJAJ.

AJAJAJAJAJ.

Já jsem to řekl?

„Yuuri-heika?“ otočí se k němu s vážným výrazem Ulrike. „Slibujete, nebo ne, svou věčnou lásku k této osobě?“

Yuuri otevře pusu.

A zase ji zavře.

„Yuuri-heika?“ Ulrike se na něj s obavou podívá.

„Yuuri?“ pobídne ho Conrad.

„Hňupe!“

„Já… umm,“ zaskřehotá Yuuri, „tedy…“

„Yuuri,“ zavrčí Leila. Ale ne, její obličej je stejně děsivý jako Wolframův.

Yuuri stále ještě není schopný zformulovat slova. Neodvažuje se pohlédnout na ženu po svém boku ze strachu, že na něj Leila začne křičet, jako by to udělal Wolfram. Jako to vždy dělá Wolfram, a vždy bude…

„Omlouvám se,“ řekne chabě, „jak zněla otázka?“

„Yuuri-heika,“ řekne Ulrike a nahne se dopředu. „Existuje nějaký důvod, proč byste nemohl slíbit svou lásku této osobě?“

Ne, řekni ne, přesvědčuje Yuuri sám sebe.

Ale kupodivu, když nakonec otevře ústa, ozve se: „Ano, je.“ Polkne. „Tedy, ano, já… mám důvod.“

„Jaký důvod?“ zasyčí Leila a Yuuri v jejím výrazu opět spatří Wolframa.

„Leilo. Jsi… perfektní. V každém ohledu. Opravdu. Ale…“

„Ale CO?“

Řekni to, Yuuri, jen to řekni! „Ale… miluju někoho jiného,“ vykoktá, „...aspoň si myslím.“

„Ty si to myslíš?!!“ Leila má ruku na meči, nebo tedy na místě, kde by meč byl, kdyby nějaký měla. „KOHO?!“

„Ehm,“ řekne Yuuri. Zavře oči před náhlým přívalem závratě, ale když je znovu otevře, jsou všichni stále tady, stále na něj zírají. Tohle je peklo. Tohle musí být peklo.

K čertu.

Řekne jméno.

A rozpoutá se učiněné peklo.

Když se rozruch nakonec uklidní, když Cheri ovívá Güntera, který znovu omdlel, když tři služebné přestanou pištět, když Conrad sedí na schodech s hlavou v dlaních a směje se, když se přihlouplý král Antoine konečně rozhoupe a navrhne Leile, že zabije Yuuriho v jejím jménu, a ona jeho nabídku odmítne, protože v takovémhle rozpoložení je Antoine mnohem přitažlivější, než byl kdy dřív, když Murata a Ulrike zmizí za tapisérií a ukončí její 800 let trvající status kněžky, když se Gwendal a Anissina rozhodnou zmizet, aby se vyhnuli celému tomu chaosu, který si říká královská svatba, když jsou Stoffel a Raven na půl cesty domů po tom, co došli k závěru, že se Maou nakonec zbláznil…

...když se to všechno stane a znovu se nastolí pořádek, zůstává Yuuri uprostřed sálu naprosto netečný ke zmatku, který způsobil.

Protože pořád ještě líbá značně vykolejeného Wolframa…

...a je mu úplně jedno, kdo je uvidí.

Trochu rozsáhlejší poznámka překladatele:

Japonská slova, která se vyskytovala i v anglickém originále, byla ponechána v japonštině. Jedná se o tyto výrazy:

-chan – přípona používaná pro oslovování malých dětí nebo mladých dívek, v češtině by se dala nahradit zdrobnělinou.

-sama – přípona používaná při oslovování vysoce postavených lidí, příp. ve formálním písemném styku apod.

Heika – Vaše Veličenstvo.

Dále se v povídce vyskytují výrazy typické pro svět Kyou Kara Maou:

Shin Makoku – země, které Yuuri vládne.

Mazoku – lid obývající tuto zemi.

Maou – titul používaný pro vládce Shin Makoku.

A ještě jeden výraz jsem nepřekládala: nosebleed, doslova krvácení z nosu. V anime a manze se krvácení z nosu používá jako symbol sexuálního vzrušení. Přiznám se, že jsem nikdy nenarazila na to, že by o tom čeští fanoušci v této souvislosti mluvili jinak než o nosebleedu, proto jsem ten termín nepřekládala.