![[personal profile]](https://www.dreamwidth.org/img/silk/identity/user.png){kind=small}
wereowlMyslela jsem si, že jsem zvrhlá. Že jsem perverzní. Že už mě nic nemůže překvapit. Čtu slashové povídky a varování rape nebo bloodplay už mi nepřipadají tak odpuzující jako dřív. Čtu yaoi mangu a u Unapai jsem se hystericky smála, místo abych to jako každý soudný člověk okamžitě smazala. Koukám na yaoi anime a jo, Enzai se mi líbilo, i když z toho 9 z 10 lidí zvrací. A přesto jsem narazila na něco, co je zatím nad mé síly.
To něco se jmenuje BL drama. Audio CD s něco přes hodinu trvajícím příběhem namluveným našimi oblíbenými seiyuu. O existenci drama CD jsem věděla, stejně jako jsem věděla, že v yaoi světě je to mnohem rozšířenější než tvorba anime, ale nikdy jsem nic neposlouchala, protože s japonštinou na tom nejsem tak dobře, abych rozuměla, o čem se mluví. Jenže včera jsem neodolala, když jsem při prolézání KKM komunity narazila na možnost stáhnout si pět BL dramat, v nichž hlavní páry namluvili seiyuu z KKM. A jeden z nich byl vždy Kazuhiko Inoue (Günter), pán, kterým jsem poslední dobou posedlá.
A to jsem neměla dělat. Během minuty jsem byla rudá až na zadku (kam se hrabe Mamoru Miyano se svými ovečkami), paranoidně jsem obcházela byt, jestli jsem v něm opravdu sama, a i tak ztlumila zvuk na minimum. A styděla se.
Děcka, slash, to nic není, papír snese hodně, a i když si o sobě myslím, že mám bujnou fantazii, pár písmenek na papíře mě nijak nerozhází (čest výjimkám) a jsem schopná to číst třeba i ve vlaku. Manga, to je jen slash s obrázky. Může být drsná, může být nechutná, může být vzrušující, ale pořád je to jen literatůra. A o anime ani nemá cenu mluvit, jen minimum titulů by se dalo nazvat jako explicitní nebo nedejbože pohoršující. Takže i když už je tam obraz (přičemž kamera většinou zabírá obličeje, stíny v koutě a jiná zajímavá místa) i zvuk (a že se seiyuu snaží, proto je milujeme!), nikdy tam není tolik akce, aby mě to nějak pohoršilo.
Zato BL drama, to je nářez. Je to jako šmírovat sousedy klíčovou dírkou. Nebo nechat milence, aby vám špital do ouška, co právě dělá a jak se mu to líbí. Je to mnohem víc... intimní než manga nebo anime. Sice je nevidíte, ale slyšíte, a seiyuu dělají vše pro to, aby nedostatek vizuálních podnětů vykompenzovali. Mluví tichým, svůdným hlasem. Vzdychají. Jsou rozechvělí. Nepotřebujete umět japonsky, abyste poznali, co se zrovna děje. Připadala jsem si jako šmírák. Hlasy vnímám dost, koneckonců japonskými dabéry jsem posedlá a pořád zjišťuju, kdo kde hrál a kde bych si toho a toho ještě mohla poslechnout. Protože jejich hlasy jsou krásné a oni s nimi umí velmi dobře zacházet. A BL drama je pak pro mě mnohem víc explicitní než nějaké Sensitive Pornograph. Sakra, zrovna teď nic puštěného nemám, ale stačí, abych si na to vzpomněla, a už mi hoří tváře :-)
Jenže být fanouškem seiyuu má i své nevýhody. Znáte je, víte, jak vypadají, kolik jim je, kde bydlí, jakou mají krevní skupinu a podobné životně důležité věci. A pak si pustíte drama CD, slyšíte jen jejich hlas a na rozdíl od anime před sebou nemáte obrázky postav, které si máte představovat. V hlavě vám naběhne RPS, vy se vyděsíte a začnete si prohlížet booklet, na kterém jsou hlavní hrdinové nakreslení, abyste přišli na jiné myšlenky. A pak zjistíte, že většinu bookletu tvoří obrázky seiyuu, jak sedí za mikrofonem, scénář v ruce, a usmívají se na vás. Nejlépe oba hlavní protagonisté na jedné fotce (jestli tohle nekřičí "RPS! RPS! RPS!", tak už asi nic). Ale já nechci RPS, připadám si pak jako ještě větší úchyl, než jsem -_-
Jinak BL drama trpí stejnými neduhy jako yaoi manga (ach ty zápletky, ještě že nerozumím japonsky) a anime (ach ti vřeštící uke). Poslouchala jsem Kazuhika Inoue [Günter] s Akirou Ishidou [Saralegui] (myslím, že ho tam čtvrt hodiny v kuse znásilňovali, ugh), s Hikaruem Midorikawou [Densham, bratr Anissiny] (ten namluvil toho uke v Papa to kiss, jeho hlas moc nemusím), s Koukim Miyatou [Murata] (tý vole, shotacon! A Murata vřeští úplně neskutečně!) a s Mikim Shinichirem [Shinou] (nezní jako Shinou, spíš jako Katou z Haru wo Daiteita, zvlášť když vzdychal "Aoki-san" úplně stejně jako v Haru "Iwaki-san" :-) a jako uke má plus, protože přešel z yada yada k motto motto XD). Tady všude byl Inoue-san seme. A pak jsem poslouchala BL drama, kde je uke a semeho mu dělá Toshiyuki Morikawa [Conrad]. Tady jsem měla RPS tendence asi největší, dva z mých nejoblíbenějších seiyuu... A ač byl Inoue-san uke, tak nevřeštěl, ale... ehm... Opusťme téma nebo zemřu na nosebleed. Nebo na infarkt, protože s posloucháním těhle dvou jsem měla největší problémy.
A zase jsem začala dumat nad tím, proč se tím někdo živí. Jak se k tomu ti seiyuu staví. Protože, přiznejme si to, je to prostě dabování porna. A je jedno, jak moc je obdivujeme za to, že nádherně umí pracovat s hlasem (teď nemyslím v yaoi, ale obecně) - když si pak představím, jak padesátiletý pán sedí za mikrofonem a předstírá orgasmus, to je prostě.. DIVNÉ. A nebo nedejbože co si asi páni seiyuu myslí o fanynkách yaoi, to radši nevědět.
Na závěr jeden odkaz pro![[livejournal.com profile]](https://www.dreamwidth.org/img/external/lj-userinfo.gif)
karoupin: televizní pořad o třetí řadě KKM klik, jako hosté Takahiro Sakurai [Yuuri] (má naprosto šílené oblečení XD), Toshiyuki Morikawa [Conrad] (konečně se přebarvil nahnědo! A s brýlemi mu to hrozně sluší! A je menší než Sakurai, chichi), Saiga Mitsuki [Wolfram] (jo, podle hlasu to není poznat, ale je to ženská) a Kazuhiko Inoue [Günter]. Sice to nemá titulky, ale stejně to stojí za podívání. A kurňa, to se mi jenom zdá, nebo tam vážně párují Conrada s Muratou? O_o A s Wolframem. A Yuurim. A Beriesem. Sakra, o čem že ten pořad vlastně je? XD Jo a ty medailonky postav namluvil Katsuyuki Konishi [Shouri] ~_^ Ale je k nepoznání, hrozně se pitvoří.
EDIT: Saiga Mitsuki [Wolfram] zpívá!
To něco se jmenuje BL drama. Audio CD s něco přes hodinu trvajícím příběhem namluveným našimi oblíbenými seiyuu. O existenci drama CD jsem věděla, stejně jako jsem věděla, že v yaoi světě je to mnohem rozšířenější než tvorba anime, ale nikdy jsem nic neposlouchala, protože s japonštinou na tom nejsem tak dobře, abych rozuměla, o čem se mluví. Jenže včera jsem neodolala, když jsem při prolézání KKM komunity narazila na možnost stáhnout si pět BL dramat, v nichž hlavní páry namluvili seiyuu z KKM. A jeden z nich byl vždy Kazuhiko Inoue (Günter), pán, kterým jsem poslední dobou posedlá.
A to jsem neměla dělat. Během minuty jsem byla rudá až na zadku (kam se hrabe Mamoru Miyano se svými ovečkami), paranoidně jsem obcházela byt, jestli jsem v něm opravdu sama, a i tak ztlumila zvuk na minimum. A styděla se.
Děcka, slash, to nic není, papír snese hodně, a i když si o sobě myslím, že mám bujnou fantazii, pár písmenek na papíře mě nijak nerozhází (čest výjimkám) a jsem schopná to číst třeba i ve vlaku. Manga, to je jen slash s obrázky. Může být drsná, může být nechutná, může být vzrušující, ale pořád je to jen literatůra. A o anime ani nemá cenu mluvit, jen minimum titulů by se dalo nazvat jako explicitní nebo nedejbože pohoršující. Takže i když už je tam obraz (přičemž kamera většinou zabírá obličeje, stíny v koutě a jiná zajímavá místa) i zvuk (a že se seiyuu snaží, proto je milujeme!), nikdy tam není tolik akce, aby mě to nějak pohoršilo.
Zato BL drama, to je nářez. Je to jako šmírovat sousedy klíčovou dírkou. Nebo nechat milence, aby vám špital do ouška, co právě dělá a jak se mu to líbí. Je to mnohem víc... intimní než manga nebo anime. Sice je nevidíte, ale slyšíte, a seiyuu dělají vše pro to, aby nedostatek vizuálních podnětů vykompenzovali. Mluví tichým, svůdným hlasem. Vzdychají. Jsou rozechvělí. Nepotřebujete umět japonsky, abyste poznali, co se zrovna děje. Připadala jsem si jako šmírák. Hlasy vnímám dost, koneckonců japonskými dabéry jsem posedlá a pořád zjišťuju, kdo kde hrál a kde bych si toho a toho ještě mohla poslechnout. Protože jejich hlasy jsou krásné a oni s nimi umí velmi dobře zacházet. A BL drama je pak pro mě mnohem víc explicitní než nějaké Sensitive Pornograph. Sakra, zrovna teď nic puštěného nemám, ale stačí, abych si na to vzpomněla, a už mi hoří tváře :-)
Jenže být fanouškem seiyuu má i své nevýhody. Znáte je, víte, jak vypadají, kolik jim je, kde bydlí, jakou mají krevní skupinu a podobné životně důležité věci. A pak si pustíte drama CD, slyšíte jen jejich hlas a na rozdíl od anime před sebou nemáte obrázky postav, které si máte představovat. V hlavě vám naběhne RPS, vy se vyděsíte a začnete si prohlížet booklet, na kterém jsou hlavní hrdinové nakreslení, abyste přišli na jiné myšlenky. A pak zjistíte, že většinu bookletu tvoří obrázky seiyuu, jak sedí za mikrofonem, scénář v ruce, a usmívají se na vás. Nejlépe oba hlavní protagonisté na jedné fotce (jestli tohle nekřičí "RPS! RPS! RPS!", tak už asi nic). Ale já nechci RPS, připadám si pak jako ještě větší úchyl, než jsem -_-
Jinak BL drama trpí stejnými neduhy jako yaoi manga (ach ty zápletky, ještě že nerozumím japonsky) a anime (ach ti vřeštící uke). Poslouchala jsem Kazuhika Inoue [Günter] s Akirou Ishidou [Saralegui] (myslím, že ho tam čtvrt hodiny v kuse znásilňovali, ugh), s Hikaruem Midorikawou [Densham, bratr Anissiny] (ten namluvil toho uke v Papa to kiss, jeho hlas moc nemusím), s Koukim Miyatou [Murata] (tý vole, shotacon! A Murata vřeští úplně neskutečně!) a s Mikim Shinichirem [Shinou] (nezní jako Shinou, spíš jako Katou z Haru wo Daiteita, zvlášť když vzdychal "Aoki-san" úplně stejně jako v Haru "Iwaki-san" :-) a jako uke má plus, protože přešel z yada yada k motto motto XD). Tady všude byl Inoue-san seme. A pak jsem poslouchala BL drama, kde je uke a semeho mu dělá Toshiyuki Morikawa [Conrad]. Tady jsem měla RPS tendence asi největší, dva z mých nejoblíbenějších seiyuu... A ač byl Inoue-san uke, tak nevřeštěl, ale... ehm... Opusťme téma nebo zemřu na nosebleed. Nebo na infarkt, protože s posloucháním těhle dvou jsem měla největší problémy.
A zase jsem začala dumat nad tím, proč se tím někdo živí. Jak se k tomu ti seiyuu staví. Protože, přiznejme si to, je to prostě dabování porna. A je jedno, jak moc je obdivujeme za to, že nádherně umí pracovat s hlasem (teď nemyslím v yaoi, ale obecně) - když si pak představím, jak padesátiletý pán sedí za mikrofonem a předstírá orgasmus, to je prostě.. DIVNÉ. A nebo nedejbože co si asi páni seiyuu myslí o fanynkách yaoi, to radši nevědět.
Na závěr jeden odkaz pro
karoupin: televizní pořad o třetí řadě KKM klik, jako hosté Takahiro Sakurai [Yuuri] (má naprosto šílené oblečení XD), Toshiyuki Morikawa [Conrad] (konečně se přebarvil nahnědo! A s brýlemi mu to hrozně sluší! A je menší než Sakurai, chichi), Saiga Mitsuki [Wolfram] (jo, podle hlasu to není poznat, ale je to ženská) a Kazuhiko Inoue [Günter]. Sice to nemá titulky, ale stejně to stojí za podívání. A kurňa, to se mi jenom zdá, nebo tam vážně párují Conrada s Muratou? O_o A s Wolframem. A Yuurim. A Beriesem. Sakra, o čem že ten pořad vlastně je? XD Jo a ty medailonky postav namluvil Katsuyuki Konishi [Shouri] ~_^ Ale je k nepoznání, hrozně se pitvoří.EDIT: Saiga Mitsuki [Wolfram] zpívá!
