wereowl | Shayheyred: Šílenci

Fandom: Kyou Kara Maou
Author:

shayheyred
Title: Lunatics
Genre: comedy
Rating: PG-13
Pairing: Gwendal/Yozak
Summary: Gwendal went crazy, probably. And in Shin Makoku, he is not alone.
Why did I translate it? Birthday present for

karoupin.

Fandom: Kyou Kara Maou
Autor:

shayheyred
Název: Šílenci
Žánr: komedie
Přístupnost: 15+
Páry: Gwendal/Yozak
Shrnutí: Gwendal se nejspíš zbláznil. Ale v Shin Makoku není jediný.
Poznámka: věnováno Nifredil k narozeninám.
Poděkování: Za vynikající betaread povídky děkuji Lucys.

„Cožeee?“

„No není to úžasné?“ zavrkala služebná se zasněným výrazem v očích a spráskla ruce radostí. „Už se o tom mluví po celém hradě.“

„Opravdu?“

„Copak jste to neslyšel?“

Günterovy dlouhé světlé vlasy se snesly dolů, skleslé jako jeho výraz. „Ne… neslyšel,“ popotáhl. „A proč bych měl? Konec konců, kdo jsem? Nic! Nikdo! Jsem jen odmítnutý, zapomenutý, přehlížený, odkopnutý, nemilovaný…“ V zoufalství klesl na podlahu chodby, plášť kolem něj jen zavířil, a zavzlykal. Obdélník čistého plátna se před ním objevil chvíli poté, co mu začaly téct slzy. „Děkuji,“ popotáhl, chopil se kapesníku, který mu služebná podávala, a přitiskl ho k uslzeným očím. „To jen že mě to zaskočilo… nepřipraveného. Chci říci, Anissina je jedna věc, ale myslel jsem… já jsem myslel, že my… ááách, Gwendale!“

„Prosím, Vaše Výsosti, nesmíte si to tak brát!“ Dívka ho neobratně poplácala po rameni a znepokojeně se na něj zadívala. „Možná je to tak lepší, pane.“

„Lepší? Gwendal a... Yozak?“ Günter se hlasitě vysmrkal, ale po zčervenalých tvářích mu stále stékaly slzy.

„Ale prosím, neplačte! Jen jsem chtěla říct, že Yozak je srdečný chlapík a vyjít s lordem von Voltaire může být občas docela těžké. Však ho znáte…“

„Intimně,“ zaskučel Günter.

„Opravdu?“ Dívka šťastně zatleskala. „Já to věděla! Vyhrála jsem sázku! Počkejte, než to řeknu ostatním!“

Cokoli dalšího, co říkala, když klusala do kuchyně, zaniklo v Günterových dramatických vzlycích.

~*~

„Tomu nevěřím!“

„Věřte mi,“ vzdychl Yuuri, „já tomu taky nechtěl uvěřit. Ale Murata je viděl…“

„… za stájemi,“ pokračoval Wolfram a živě gestikuloval rukama. „Leželi na trávě a... věnovali se jeden druhému.“ Yuuri sebou vedle Wolframa cukl. „Něco se ti nelíbí, Yuuri?“

„To by neudělal,“ řekla Anissina znovu, tentokrát důrazněji, a zkřížila ruce na své plné hrudi. „Gwendal ne!“

„Ale Murata…!“

„Je mi úplně jedno, co říká.“

„Ale je to Nejvyšší rádce…“

„Gwendal by se tak nikdy nechoval, ani s Yozakem, ani s nikým jiným.“

„Co třeba s Günterem?“ zeptal se Wolfram. „Jsem si naprosto jistý, že ti dva spolu– “

„Eee? Günter taky?“ Yuuri zatřást hlavou. „Co je tohle za místo?“

„Je to naprosto normální,“ vyštěkl Wolfram a šlehl po něm vše říkajícím pohledem. „Oba dva jsou lordi. Zato Yozak je kdesi pod ním–“

„Takhle to Murata neříkal,“ opáčil Yuuri a hned zčervenal a otřásl se. „No skvělé. Teď takovou scénu nedostanu z hlavy.“

„To nemůže být pravda,“ oznámila Anissina rozhodným hlasem a vrátila se zpět ke svému experimentu, strašidelně vypadajícímu zařízení s podezřele vyhlížející helmou a popruhy. Yuuri se zamyslel nad pozicí řemenů a znovu se otřást. „To by mi neudělal,“ zamumlala Anissina a její svraštělé obočí podivně připomínalo Gwendala samotného. „Opravdu by mi takovou věc neměl dělat,“ zdvihla láhev s jedovatě zelenou tekutinou, „nebo jinak…“

„Jistě,“ vyhrkl Yuuri a začal vyděšeně couvat pryč. Popadl Wolframa za kabátec a táhl ho s sebou. „Tak my už půjdeme.“

Anissina stála a zírala na své zařízení, dokud chlapci nebyli na půl cesty chodbou pryč. Potom se vzteklým výkřikem mrštila lahví o stěnu.

~*~

„Yozak… s Gwendalem?“

„Ano, má paní,“ potvrdil Dorcas a hluboce se uklonil. „Dnes ráno, za stájemi. A, ehm, potom znovu dole u jezera. A pak ještě jednou u–“

„Jemináčku,“ řekla Lady Cheri a její úsměv pohasl. „Chudinka Conrad.“

„Volal mě někdo?“

Conrad vkročil do místnosti, Dorcase pozdravil kývnutím hlavou a sklonil se, aby políbil Cheri na tvář. Láskyplně se usmál: „Co jsem to tu, máti, zaslechl o ‚chudince Conradovi‘?“

„Ach, drahoušku, máš teď určitě zlomené srdce.“ Natáhla se k němu a pohladila ho po tváři. „Když ti tvůj starší bratr odloudil Yozaka.“

Conrad zamrkal jednou, podruhé, potřetí, a pak se rozesmál na celé kolo. „Yozak… a Gwendal? To je… asi ta nejlegračnější věc, co jsem za poslední léta slyšel! Kdo vám to napovídal?“

„Je to pravda, sire Conrade.“

„Ale no tak,“ zasmál se Conrad a posadil se. „Někdo vás tahá za nos. A to pořádně.“

„Zlatíčko, už o tom mluví celý palác. Viděli je u stájí–“

„-a u jezera, potom pod tím košatým stromem nad zahradami a kuchař je přistihl v ledárně – zatraceně mrazivé místo na provádění takových věcí, řekl bych,“ dumal Dorcas. „Evidentně je nezajímá, kdo je uvidí.“

„Ta láska!“ Cheri se znovu zabořila do polštářů a na tváři se jí usadil výraz nesmírné radosti. „Teď jimi zmítá prvotní vášeň, tak je samozřejmé, že je nezajímá, kdo je spolu nachytá. Ačkoli přece jen bych asi měla s Gwendalem prohodil pár slov o zdrženlivosti, služebné byly dosti šokované velikostí jeho–“

„Máti!“ Z Cornadovy tváře zmizelo veškeré pobavení. „Tomu nevěřím. Yozak… po všech těch letech! Jak jen mohl.... a s Gwendalem a ne s–“

„Zadrž, drahoušku.“ Cheri se prudce posadila a vytřeštila oči. „Chceš říct, že ty a Yozak… že jste spolu… nikdy?“ Conrad zavrtěl hlavou a pak ji nechal klesnout do dlaní. „Ale já jsem myslela… všichni jsme si mysleli… chci říct, vy dva jste si byli tak blízcí!“

„Jsme si blízcí, máti. Jen ne až tak blízcí. Je to moje chyba – nikdy by mě nenapadlo, že se jeho zájem orientuje tímhle směrem.“

„Opravdu?“ vstoupil do hovoru Dorcas. „I přes jeho zálibu v dámských šatech?“

„Už můžete jít, Dorcasi,“ řekla Cheri kousavě a Dorcas zmizel ve dveřích. Cheri se posadila vedle Conrada, ovinula ho rukama a sevřela v pevném objetí. „Ach, můj ubožáčku. Neopětovaná láska! To je úžasné!“

Conrad si prsty prohrábl vlasy, vypadal jako zosobněné zoufalství. „Máti, co mám dělat?“

„Tak se na to podívejme. Yozak ti zlomil srdce a tvůj starší bratr ti ukradl toho, po kom toužíš. Conrade,“ řekla Cheri a otočila jeho tvář k sobě, „je jen jedna věc, kterou můžeš udělat.“

~*~

Je jen jedna věc, kterou můžu udělat, pomyslel si Günter. Mám se utopit nebo se propíchnout mečem?

„Güntere!“ Anissina vtrhla do chodby, kde Günter seděl a užíval si beznaděj. „Zrovna s tebou jsem se chtěla setkat.“

„Anissino?“ Cosi ho vyrušilo z druhé strany, tak otočil hlavu doleva. „Conrade?“

Conrad prolétl dveřmi a tvářil se značně odhodlaně. „Güntere. Anissino. Zrovna s vámi dvěma jsem se chtěl setkat.“

„Eee?“

„Conrade.“ Anissina přejela pohledem z jednoho na druhého. „Vypadá to, že jste se to už oba doslechli.“

Conrad přikývl. Günter si jen otřel nos do kapesníku, který už vypadal dosti promočeně.

„Zdá se mi,“ prohlásila Anissina, „že je jen jedna věc, kterou můžeme udělat.“

Conrad přikývl. „Souhlasím.“

„Ehm,“ řekl Günter a vypadal zmateně. „A co to je?“

„Tedy…“ Anissina pomohla Günterovi vstát a jednu paži zahákla za jeho, druhou za Conradovu. „Tuším, že se tomu říká ‚pomsta‘.“

„Pomsta?“

„Pomsta,“ souhlasil Conrad.

„Pomsta,“ zopakovala Anissina. „Oko za oko! Odplata! Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá!“

„Eee?“ řekl stále ještě popletený Günter. „Můžete to nějak upřesnit?“

Anissina se potutelně usmála a pak pevně přitiskla své rty na Günterovy a věnovala mu žhavý polibek. Vzadu na krku se mu zježily vlasy – podobný účinek to mělo i na jinou část jeho těla – a když už si myslel, že omdlí z nedostatku kyslíku, tak se Anissina odtáhla, otočila ke Conradovi a udělala to samé.

„Ahá,“ řekl Günter, který konečně pochopil. „Pomsta.“

„Mhm, ano,“ dodal Conrad, když se slyšitelným mlasknutím odtáhl své rty od Anissininých. „Tuším, že v Yuuriho světě se tomu říká ménage à trois.“

~*~

O něco později vystrčil Günter hlavu ze spleti končetin, oblečení a polštářů a mrkl po Anissině, jejíž rudé vlasy mu ovíjely nahou hruď, a Conradovi, který hlavou spočíval v Anissinině nahém klíně a jehož ruka Günterovi stále ještě hladila bedra. Vzato kolem a kolem, cítil se dosti spokojeně. „Tedy… myslíte si, že tahle pomsta napraví, uhm, situaci?“

„Nemám tušení,“ odpověděl Conrad, „ale zajímá mě to čím dál tím míň.“

„Mmm.“ Anissina se přitiskla ke Günterovu tělu, až se zachvěl. „Co se týče mě,“ zašeptala mu do ucha, „cítím se rozhodně méně napjatá.“

~*~

„Je to vážně divné,“ řekl Yozak a znovu se obkročmo posadil na Gwendala. „Slyšel jsi to sténání z komnat Lady von Khrelnikov?“

„Hmm. Anissina tam nepochybně postavila nějaký nový vynález. Na testování si ale bude muset najít někoho jiného, já s tím končím.“ Oba dva je překulil, takže teď byl nahoře on. „Ale ještě jsem neskončil s tebou.“

Yozak se ospale zašklebil. „To zní dobře. Ale stejně je to zvláštní…“

„Mmm, a co?“

„Přísahal bych, že to sténání znělo jako Lord von Christ.“

„Günter?“ Gwendal si odfrkl. „Nebuď směšný! To už bys mohl rovnou říct, že to znělo jako můj bratr Conrad.“