wereowl | Úvod do anime a mangy

Tento článek je určen všem, kteří někdy slyšeli o fenoménu jménem anime a manga, ale sami mají jen mlhavou představu o tom, co že to vlastně je, jak to vypadá a jestli jsou to jen takové ty japonské obrázky, kde mají postavičky oči přes půl obličeje. Následující text může sloužit jak úplným začátečníkům, tak těm, kteří se s anime a mangou už setkali a potřebují objasnit nebo si připomenout některé často užívané pojmy.

Začněme tedy mangou. Manga je výraz používaný pro japonský komiks (i když manga, nebo chcete-li mangou ovlivněný komiks, se vydává i v jiných státech, hlavně v Koreji nebo USA), který má charakteristický druh kresby. A pozor: vzhledem ke způsobu japonského psaní se manga čte zprava doleva. Manga nejčastěji vychází ve specializovaných časopisech s různou periodicitou. Časopisy jsou o něco větší než A5 a tlusté asi jako telefonní seznam, obsahují několik příběhů na pokračování od různých autorů (autor mangy = mangaka). Pokud je manga úspěšná, vydá se ve formě tzv. tankobonu, což je paperbacková knížka, která obsahuje všechny kapitoly dané mangy a obvykle bývá tištěna na kvalitnějším papíře než manga časopis. Vedle těchto dvou způsobů ještě existuje fenomén zvaný doujinshi, což je manga, kterou její autor, nejčastěji amatér, vydá vlastním nákladem v počtu jen několika kusů. Může se jednat o originální příběhy, ale nejčastější je doujinshi navazující na populární mangu nebo anime, vlastně taková kreslená fanfiction. Pro úplnost ještě uvedeme termín scanlation, což je fanoušky vytvořený překlad mangy (scan = skenovat + translation = překlad).

Anime je japonský kreslený seriál (pro rýpaly: v samotném Japonsku termín anime označuje jakýkoli animovaný film nebo seriál bez ohledu na zemi původu). Bývá natočen na motivy mangy, počítačové hry, nebo má originální námět. Může se jednat o film, který poběží v kinech, televizní seriál nebo tzv. ova/oav (original video animation, tedy anime, které směřuje rovnou na vhs nebo dvd). V Japonsku je výroba kreslených filmů a seriálů rozšířenější než tvorba filmů s živými herci. Dabérům, kteří namlouvají postavy, se říká seiyuu. Obdobou scanlation je fansubbing, kdy fanoušci přeloží anime do svého jazyka a vyrobí k němu titulky.

Co se týče stylu kresby, zmíníme tu jen ty nejvýraznější rysy. V prvé řadě jsou to ony vzpomínané velké oči. Stručně řečeno, Japonci jsou posedlí očima. Klidně můžete vidět postavu nedbale nakreslenou, ale oči bude mít prokresleny do těch nejmenších detailů. Velikost očí obvykle odpovídá věku postavy: čím je postava mladší, tím větší plochu obličeje oči zabírají. Druhým kritériem, které určuje velikost očí, je, řekněme, naivita postavy. Je-li hrdina důvěřivý a hodný, bude mít větší oči než jeho vrstevníci, naopak prohnanější či lstivější postavy budou mít oči malé. Velké oči jsou také znamením krásy. Krása je v Japonsku vnímána trochu jinak než u nás, pro Japonce je krásný ten, kdo je roztomilý (kawaii). Chce-li japonský chlapec zalichotit dívce, neřekne jí, že je krásná, ale že je roztomilá. V Japonsku se kawaii stalo národním fenoménem, pro cizince těžko pochopitelným. Dívky jsou tlačeny do toho, aby vypadaly a chovaly se roztomile (rozuměj: infantilně), japonské firmy i všechny japonské prefektury mají své roztomilé plyšové maskoty. Kdo chce číst mangu nebo se dívat na anime, měl by se na to duševně připravit. Slovo kawaii se většinou používá o druhých osobách, málokdo to prohlásí o sobě, a také to neznamená, že to oslovené osobě musí automaticky lichotit.

Co se týče barvy očí a vlasů, v některých mangách a anime se můžeme setkat s tím, že postavy mají nepřirozené barvy vlasů a očí jako zelená, fialová, modrá apod., v univesu daného díla se ovšem jedná o barvy přirozené. Říká se, že to autoři používají proto, aby byly postavy snadněji rozpoznatelné. Nutno podotknout, že manga je nejčastěji kreslena černobíle, takže tam je to stejně jedno. Jindy může nepřirozená barva vlasů nebo očí naznačovat ne-lidský původ nebo mít jiný zvláštní význam.

Zvláštním typem kresby jsou pak tzv. superdeformace (superdeformed) a čibíci (chibi). Lidé, kteří anime nikdy neviděli, mají většinou pocit, že všechno anime je kresleno v chibi formě. Tak tomu není, oba tyto způsoby kresby se používají jen ve speciálních případech. Superdeformace obvykle vyjadřují emoce, na čibíky se dá narazit hlavně v titulcích, autorských komentářích a případech, kdy si sami tvůrci anime/mangy dělají ze svého výtvoru legraci, nebo ve fanartu. Chibi v původním významu znamená "malá postava", takže je-li někdo nakreslený v chibi stylu, je maličký, roztomilý, s velkou hlavou a očima a připomíná dítě (např. původní postava -> čibík). Superdeformace, jak už název napovídá, nějakým způsobem deformují postavu, nečastěji obličej, aby zvýraznily emoce, které postava prožívá (např. výraz úžasu: brada klesne až k hrudníku).

Toto jsou základní znaky, které provází drtivou většinu anime a mangy. V ostatních věcech už ale kresba jednotná není: jednou se klade větší důraz na prokreslení pozadí, podruhé na postavy, potřetí na ztvárnění bojových scén. Kresba se vyvíjela i v průběhu času, např. ve starších anime a mangách se mnohem častěji využívaly veliké kulaté oči (v tomto směru japonský komiks nejvíce ovlivnil Osamu Tezuka a skrze něj i Walt Disney).

Konečně se dostáváme k žánrům. Manga i anime pokrývá všechny žánry, jaké si jen dovedete představit (romantika, komedie, sci-fi, fantasy, akční, mecha, horor, válečný film...). Mangu v Japonsku čtou všechny věkové skupiny, existují mangy pro děti, pro dospívající, pro dospělé, převyprávěné klasické knihy světové literatury atd. Nás ale budou nejvíce zajímat pojmy související se slashem. Základními termíny, které by měl každý znát a hlavně si je neplést, jsou seme a uke. Oba pojmy původně pocházejí z bojového umění a doslova znamenají útočník (seme) a příjemce (uke). Do jisté míry jsou to tedy ekvivalenty anglických pojmů top a bottom, ovšem ve větší míře je tu vnímán vztah dominance - submisivita. Seme bývá kreslen jako takový ten "pravý muž", je vyšší, silnější, dominantnější a může mít sklony ukeho ochraňovat. Naopak uke je menší, submisivnější, někdy bývá zženštilý nebo androgynní.

Chybou by bylo nezmínit ještě pojem bishounen. Bi znamená krásný (ve smyslu ženské krásy) a shounen chlapec a v původním významu toto slovo označovalo chlapce, který je tak krásný, až je krásnější než dívka (a je tedy milován muži). Boří klasický archetyp muže – válečníka, vypadá žensky, androgynně, a tím připomíná anděla (ve smyslu bezpohlavní bytosti). Tento termín byl poprvé použit už v 11. století v klasickém díle japonské literatury Genji Monogatari, později byl spojován s herci v divadle kabuki, kteří hráli ženské role. V současnosti se slovo bishounen často používá pro všechny pěkné kluky všech věkových kategorií. :-) Stejně tak je třeba podotknout, že pokud někdo jako bišík vypadá, nemusí se nutně zženštile i chovat, naopak může být třeba vynikající bojovník (stejně to platí, pokud jde o roztomilost, i u kawaii).

Pro mangu nebo anime, kde se vyskytují vztahy muž/muž, se používají označení shounen-ai (vztah je zde pouze naznačen, dojde maximálně k polibku, případně postavy přistoupí k posteli, pak je obraz zatemněn a následuje ráno poté) a yaoi (zde už je explicitně vyjádřena sexuální scéna). Tyto pojmy se používají mimo Japonsko, v Japonsku se obě kategorie shrnují pod anglický termín Boys Love (BL). Pro vztah žena/žena se obdobně používají termíny shoujo-ai a yuri. Pro úplnost zmíníme ještě termín hentai, kterým se v západním světě označuje pornografické anime a manga. Yaoi a yuri tedy formálně spadají pod hentai, někdy se ale uvádějí zvlášť a termín hentai se používá jen pro heterosexuální anime a mangu. Dalšími souvisejícími pojmy jsou pak shotacon (v případě chlapců) a lolicon (v případě dívek). Jedná se o příběh, kde je zobrazen milostný vztah mezi dospělou osobou a dítětem (řekněme mladším 15ti let) nebo dvěma dětmi. Zvláštním žánrem, který se v anime a manze vyskytuje, je gender bender, kdy se mužská postava převléká do ženských šatů (a pak třeba studuje na dívčí akademii) nebo naopak.

Na závěr by bylo dobré zmínit ještě pár pojmů, které nesouvisejí přímo s mangou nebo anime, ale s jejich fanoušky. Člověk, který je zapálený do mangy, anime či Japonska obecně se v západním světě nazývá otaku. V samotném Japonsku se tento termín používá pro fanoušky čehokoli (počítačů, videoher, hudebních skupin) a má hanlivý význam (ve smyslu "to je ale maniak"). Podobným pojmem je pak fangirl/fanboy, tedy extrémní fanoušek. Fangirl/fanboy se vyznačuje tím, že je něčím naprosto posedlá/ý - filmem, postavou z anime, zpěvákem známé hudební skupiny... Lepí si na zeď jejich obrázky, vyrobí si odpovídající image, všechny věci ve svém okolí pojmenuje po hlavních postavách, pokud se jedná třeba o fanouška nějakého seriálu apod. Termín je to univerzální, používaný i mimo anime a mangu. Když už jsme u té odpovídající image, nesmíme zapomenout na cosplay. Cosplay je složenina dvou anglických slov: costume (kostým) a play (hra). V podstatě jde o to, že si fanoušek vybere nějakou postavu, vyrobí si příslušný kostým a pak už se jen nechá obdivovat ostatními nebo se účastní nejrůznějších soutěží.